Je to vlastně stejný příběh, jako u obrazu Ama Dablam. Totéž ráno, tentýž den, dokonce i stejná vesnice. Ta pokojná louka nad Tuklou. Jen pohled na opačnou stranu. Ohromné, že? Stačí se otočit a za vámi je další výhled, který vám rozjede opičku s činely, která ve vás cinká a cinká a vy máte pocit, že to všechno ani nemůžete pojmout.