Svoje první tibetské vlaječky, neboli Lungtu (což v překladu znamená větrný kůň) jsem si koupila kdysi na horolezecké přednášce v rámci Colours of Ostrava. Seděla jsem pod lezeckou stěnou a ani ve snu by mě nenapadlo, že se jednou dostanu do pravého domova těchto praporků. Nebo že si najdu stejně bláznivého muže a náš dům jimi bude ozdobený celý. Tehdy to pro mě nebylo víc než vzpomínka na příjemně strávený den a vzdálený symbol něčeho, co ve mě zatím jen dřímalo.
