TADY vs. TAM aneb novozélandská inspirace





2017



Bylo to jako blesk z čistého nebe. Na začátku roku mě vyděsila kamarádka, že mi asi zmizí ze života na druhou stranu zeměkoule a než jsem se nadála, už jsem seděla v letadle s ní. Na měsíc. A na Zéland.





Říkala jsem si, že dál už to nejde a musím z toho dostat, co se dá. Přivezla jsem si pestrobarevnou šmouhu měsíčních zážitků, ze které neúnavně vyskakují vzpomínky na zelené kopce posypané ovečkami, koupání v termálních řekách i oceánu, hory, vodopády, běh, slaninu, nekonečnou silnici a tlusté vačice. Ten výčet by mohl pokračovat, je nekonečný, protože ta cesta byla ohromná. A já ještě ani neměla vybalené kufry a už jsem hledala plátno, aby to ze mě mohlo ven. Toužila jsem po něčem novém, nespoutaném, energickém. Přesně takovém, jaký byl uplynulý měsíc. Štětec jsem nepotřebovala, stačily mi prsty. A rekordně málo času.


Už před odletem jsem měla domluvenou výstavu v brněnském Klubu cestovatelů. Pan majitel se nebránil ani změně termínu ani změně tématu. A tak jsem místo jesenické výstavy mohla udělat výstavu kombinovanou. Představit obrazy z jesenického TADY a zároveň z novozélandského TAM. Protože je to tak jiné!