Před dvěma lety mi vyšel článek v internetovém časopisu Trekink.cz (http://www.treking.cz/blog/hory-jako-umeni.htm), kde jsem popisovala hory jako zdroj inspirace. To jsem tehdy ovšem koketovala s výše zmíněným surrealismem a každému obrazu jsem toužila vtisknout nápad. Ta opravdová vášeň pro hory se v mé malbě projevila až nyní.
Poté, co jsem se 10 měsíců věnovala symbolismu a pracovala na sebekoučovacích kartách, potřeboval můj mozek oddech. Naopak ruce nedokázaly z rozjetého vlaku 5 až 7 nových obrazů týdně jen tak vyskočit, proto jsem bezmyšlenkovitě sáhla po fotkách svých a taky mého kamaráda Honzy Novotného, který dokáže objektivem zachytit krásu přírody (a nejen přírody). Ty fotografie samy o sobě byly uměleckým dílem a já neodolala výzvě pokusit se o podobně dokonalé vlastní ztvárnění. Vybrala jsem si jako předlohy fotky ze společných výletů po Jeseníkách – po horách, které jsou mému domovu i srdci nejblíže. Velkolepé scenérie si žádají velké plochy. Nespokojovala jsem se už s malými formáty pláten, potřebovala jsem se rozmáchnout a zdůraznit velikost hor i prožitých chvil. Dostala jsem se až na rozměr 140×70 cm. Když jsem potřebovala na poslední chvíli před první výstavou vytvořit ještě pár obrazů a narychlo namalovala čtyři kousky 30×40, doma se podivovali, co že jsem se dala na tvorbu poštovních známek.
Před Vánoci 2016 jsem v Rýmařově uspořádala výstavu "LionART na horách" a samotnou mě překvapilo, jak dobrý pocit ve mně krajinomalba vyvolala.
